Ráno zakokrhá kohout, vysvitne sluníčko a muži žhavý své pomlázky. Vyběhnou ven a od domu k domu putují po vesnici pro malovaná vajíčka, alkohol a další podoby výslužky. Jakmile odbije poledne, sejdou se doma u oběda v potácivém stavu a ostatní se tváří, že je všechno v pořádku. Tohle je přece taky součástí té tradice.
Jako dospívající děvče jsem se na tyhle scény dívala každý rok se staženým žaludkem. A postupně se vzdávala celých Velikonoc. Moje účast úplně přestala po narození dětí. Tomuto tématu se ale nešlo vyhnout, a tak jsem se rozhodla rozjet pátrání po podstatě Velikonoc a vytvořit si vlastní zvyky.
Jak to celé začalo...
Velikonoce tak, jak je známe dnes, jsou křesťanským vynálezem napojeným na někdejší svátky přírodního kola roku. Původně se v tento čas oslavoval příchod jara a jarní rovnodennost, která je začátkem prapůvodním nového roku. A dává to o trochu větší smysl, než se do nových začátků vrhat v lednu, nemyslíte? Na jaře se příroda probouzí, začíná plodit a uvnitř nás se aktivuje nová energie. Přichází inspirace, síla a chuť tvořit. Je to důvod k velké oslavě a zároveň zastavení se a uvědomění si toho, kde se právě teď nacházíme a co nás v následujících měsících čeká.
Držet krok s přírodou, ne s marketingovými kampaněmi
Když jdeme v souladu s přírodními cykly, jdeme v souladu s našimi biorytmy – a to je pro naše zdraví velmi důležité. Staří slované se zaměřovali na ukončení zimy v podobě rozloučení se s bohyní Moranou. Tuto bohyni v podobě figurýny společně s dětmi nejdřív vytvářeli a pak za pochodu a zpěvů jí pouštěli po vodě. Když se rozloučili, uvítali bohyni Mokoš – matku zemi, a byli připraveni na novou úrodu.
Dnes si můžeme tento rituál loučení se starým a vítání nového přeformulovat do osobní očisty: protřídění věcí a šatníku, odlehčení jídelníčku i rekapitulaci projektů, vztahů a finančních toků. Co neslouží už nemá místo. Tento čas můžeme využít pro sebe a zhodnotit: co přežilo zimu a stojí za to si nechat? A co nám již neslouží a nechceme si to brát do nového roku?
Ale co ta pomlázka a vajíčko?
Muž předává svou sílu a energii ženě a ta ho za to odmění svými dary a uměním. To je symbolika ukrytá za pomlázkou a vejci. Ale můžete si s tímto zvykem pohrát dle své vlastní fantazie!
My s manželem máme v tento den zajištěné hlídání dětí a vyhrazen speciální intimní čas jen pro sebe. Zároveň v tuto dobu pořádáme setkání s přáteli, na kterých transformujeme neuctivé vymrskávání na rituál, ve kterém muži a děti s úctou a respektem tvoří bránu z pomlázek. Ženy jí pak prochází a nasávají sílu přírody a skrze poplácávání navíc vědomě aktivují své mediriány. Na závěr proběhne společná hostina.
Velikonoce se tak díky tomu opět staly časem radosti pro mě samotnou i mé nejbližší. Vytvořte si i Vy tradici a rituál, který Vám bude sloužit a dělat radost. A třeba si místo panáku slivovice dáte panáka mangového Cocofíru!
S láskou Kateřina
